Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Outdoorový obchod s.r.o.

Menu

Jak začít s lezením venku

16. 2. 2016

Lezení na umělých stěnách zažívají nebývalý rozmach. Leze tam opravdu velké množství lezců, ale na stěnách se jedná pouze o trénink na lezení venku. Teprve v přírodě získá lezení ty správné barvy. Objeví se pestrost pohybů, různorodost materiál, odhalíte kouzlo různým způsobem odjištěných cest.

Bohužel je lezení venku velmi odlišné od lezení na umělé stěně. Nestačí být pouze silný nebo mít vytrvalost, ale je nutné najít kombinaci chytů, která vám vyhovuje.
Odhalit případné chyty a stupy, které nejsou označené barvou a často jsou skryté.
Logika je víceméně obrácená, na umělé stěně nebo bouldrovce, hledáte těžké kroky a vyhýbáte se lehkým. Na skalách naopak hledáte lehčí způsob přelezení než se na první pohled zdá být možné.
A jištění je v nejlepším případě 2–3 metry od sebe, v horším i 10–15 m.

Zní to hrůzostrašně, ale lezení venku je mnohem pestřejší, kreativnější a uspokojení z přelezu je mnohem větší než u indoorového lezení.


Jak začít?
Pro venkovní lezení je určitě nejsnazší a hlavně nejbezpečnější cesta se nabalit na někoho, kdo už dlouho leze.
Zabezpečí vás s největší pravděpodobností metodicky. Na to se bohužel v době umělých stěn a nefunkčnosti oddílů nedá spoléhat. Ale hlavně vám některé cesty vytáhne, budete si je moci vyzkoušet na TR, najít chyty, nacvičit a cestu si nachystat pro RP. Také vás seznámí s oblastmi v okolí, vyradí vhodné cesty na začátek a doporučí kterým se vyhnout.
Nejjednodušší cesta jak se k takovým lezcům dostat je FUNGUJÍCÍ horolezecký oddíl.
Musí vás být schopni vést metodicky (precizní navazování, správné jištění a chytání pádů, cvakání expresek, zakládání jištění včetně uzlů….).
Musí pravidelně jezdit lézt ven a ideálně na různorodé materiály, různé jištění. Na začátku je nutné vidět a ozkoušet si všechny styly, pochopit vývoj oblastí lezení. Doporučuju neunáhlovat se v soudech. Nevyhýbejte se lezení nepopulárních věcí jako jsou kouty, sokolíky, spáry. Zkušenosti s nimi se vám mohou hodit. Lézt plotny je samozřejmost a nezbytnost i dnes v éře převisů.
Bohužel zejména v menších městech najít takový oddíl bude spíše problém.

Pokud přeci jen budete začínat sami, dobře zvolte první oblast. Počítejte s určitým rozčarováním z lezení. Lezení vám pravděpodobně bude připadat mnohem obtížnější a nebezpečnější než na umělé stěně.
Také klasifikace vás může překvapit. Zejména cesty z 60.-80. let okolo pětek. Nezřídka bývají těžké a i špatně zajištěné. Umí začátečníka potrápit a to i v případě, že se na stěně pohybuje v cestách okolo 7.
Kupte si nebo sežeňte průvodce, zjistěte si informace o cestách např. v databázi cest na Lezec.cz. Cesty s mnoha přelezy mají prioritu, lezou se z nějakého důvodu. Nestyďte se hodit si cestu z vrchu nebo požádat okolní lezce o navěšení cesty.

Vybavení, které budete potřebovat
Lezecký úvazek, v které vydržíte sedět a jistit, ferratové úvazky nebo hasičské postroje jsou krajně nevhodné. Jednoduché dynamické lano s délkou minimálně 50 m, lepší je 60 m. Minimálně 5, raději 10 expresek dle oblasti, délky cest, zajištění. 2× karabinu s pojistkou (jednu do jistítka, druhou do odsedky), není na závadu ještě další pro lezení TR do štandu. Jistítko, na kterém se dá i slaňovat. Odsedka je ve většině oblastí nutností. V lehčích cestách určitě oceníte friendy a čoky na dojištění a nějakou tu šitou smyčku na prodloužení jištění.
Doplňkově doporuji plachtu pod lano a přilbu.


Kde začít?
Leze se různém materiálu. Nejčastější je to žula a pískovec v ČR, vápenec v zahraničí. Každý z těchto materiálů má svá specifika.

Začátečníci by se měli pískovci (v Čechách) obloukem vyhnout pokud chtějí lézt na prvním a to i v případě, že žijete v centru Českého ráje. Lezení na něm vyžaduje značnou míru techniky, odvahy a zkušenosti. Lezení na něm vypadá podstatně jinak než na umělé stěně. Moravské pískovce šly jiným vývojem, tam je situace malinko odlišná.

Vápenec je v ČR jen v Českém a Moravském krase. Nemohu doporučit ani jeden.
Lehké cesty v Českém krasu jsou většinou lomového charakteru (Alkazar) a již spíš desítky let oklouzané. Ale je to blízko Prahy a dosažitelné i vlakem.
Moravský Kras je kapitola sama pro sebe. Lehké cesty jsou velmi oklouzané (Hřebenáč, Rudice pravá část..) a nejednou mimo udávanou klasifikaci. Kdo přeci jen jde hlavou proti zdi, tak snad by byla k doporučení Krkavčí.
Ideálním řešením je některá ze zahraničních oblastí, nejsnáze dostupná Frankenjura, zřejmě vděčnější Osp, Arco nebo některé oblasti v Rakousku.

Žula, ortorula…. Je u nás nejrozšířenější. Pro začátečníky ji mohu doporučit.
Troufnu si tvrdit, že nejvhodnější na úplný začátek bude Roviště. Pro středočechy jasná volba. Je zde dostatek lehčích cest, má nezáludnou klasifikaci a je dobře zajištěné. Friendy a čoky netřeba. Navíc je v okolí několik dalších, menších a místy lepších, místy horších oblastí.
Pokud nebude začínat úplně sami, ale s někým kdo už leze, pak je velmi zajímavá Vysočina, nejznámější jsou Drátník a Čtyři Palice, které mají největší chyty na světě. Obě oblasti jsou impozantní, zažijete expozici, ale také nával dalších lezců. O víkendu na některé cesty mohou být i fronty. Bohužel je zde jištění dál od sebe a je tu tvrdší klasifikace. Proto něco na dojištění nebo zdatnější lezec se může hodit.
Obdobná situace je na Rabštejně, snad kromě množství lezců. Opět mnoho lehkých cest, krásná krajina, např. cesty na Rigo jsou impozantní, ale už to chce trochu lézt. Klasifikace opět spíše tvrdší.
Pro Jižní Čechy Domoradice – lezecky nejhodnotnější je Sedmý špic, případně osmý. Velmi vděčné cesty. Relativně dlouhé, ale lezitelné.
Na západě se jsou poměrně vhodné Svatošské skály. Skýtají pěkné lezení, parádní prostředí, dostatek lehkých cest, relativně obstojné zajištění.

Přidat nový komentář

Komentáře

Nebyl přidán žádný komentář.