Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci
Outdoorový obchod s.r.o. Menu

Orlický tvrďák - jak si užít svůj první survival

26. 4. 2017

V poslední době se jako houby po dešti množí závody v přírodním víceboji – neboli „survivaly“. Jedním z nich je i Orlický Tvrďák (zkráceně OT). V tomto článku bych si dovolil tento závod představit a pro případné zájemce dát i pár tipů, jak se na něj připravit a co nejlépe si ho užít. A může to být pro vás návod na jakýkoli podobný závod. 

Nejprve stručně k principu a pravidlům… OT je závod dvojčlenných týmů (muži, ženy, smíšené). Podstatou je pohyb mezi kontrolními stanovišti podle mapy a buzoly jako při orientačním běhu. Oproti němu si závodníci ale sami volí jaké kontroly projdou a v jakém pořadí tak, aby v časovém limitu 18ti hodin dosáhli co největšího bodového zisku. Kontroly jsou ohodnoceny různým počtem bodů – podle vzdálenosti, obtížnosti nalezení v terénu apod. Na některých kontrolách je možné získat další body navíc plněním outdoorových disciplín ( v minulých ročnících např. skalní lezení, letní biatlon, logické úlohy, jízda na kanoi, noční orientační běh, časovka do vrchu atd.) Absolvování těchto disciplín je nepovinné, i když jejich vynechání znamená pochopitelně bodovou ztrátu. Třetí ročník tohoto závodu se koná 16.-17. června v Letohradě. Více informací je možno nalézt na webu závodu www.orlickytvrdak.cz případně na Facebookových stránkách.

Proč zrovna OT? OT je oproti jiným závodům tohoto typu relativně:

- krátký – časový limit je 18 hodin. Za tuto dobu nachodí ti nejlepší okolo 80 kilometrů. Start  a cíl jsou ale vzdáleny vzdušnou čarou okolo 25 km, takže i ti méně zdatní si mohou naplánovat trať, kterou v pohodě zvládnou. V dnešní uspěchané době může být pro některé výhodou i to, že závod končí v sobotu odpoledne (start v pátek 22:00, konec časového limitu sobota 16:00), takže večer mohou být zpátky doma a neděli věnovat odpočinku a/nebo rodině.

- pestrý – oproti jiným závodům je kladený větší důraz na disciplíny (kterých je více, než bývá zvykem). Za prvé je tak závod pestřejší a zajímavější, za druhé mohou závodníci vynahradit menší hrubou sílu a běžeckou vytrvalost svojí všestranností a taktikou. To se potvrdilo v loňském ročníku, kdy na prvních dvou místech celkového pořadí skončily smíšené týmy.

-„lidový“ – Závod je stavěný tak, aby byl přístupný všem. Nejsou řazeny technicky náročné disciplíny jako třeba slackline , není třeba shánět a vozit s sebou kolo, brusle nebo kajak. Vše potřebné k závodu se vejde do batohu.

Disciplíny i trať jsou dělané tak, aby si začátečníci i „zkušeňáci“ mohli zvolit variantu postupu, která odpovídá jejich schopnostem a budou ji schopni absolvovat – aby závod pro ty první nebyl moc náročný a pro druhé nuda. Díky tomu bylo loni možné na startu, ale i v cíli (!) borce od 18 do 60 let, od turistů po výkonnostní sportovce.

Toto jsou důvody proč je podle mě OT dobrá volba (nejen) pro lidi, kteří dosud nemají s přírodním vícebojem žádnou zkušenost, ale rádi by si ho zkusili – zažili něco nového a poznali svoje limity.

 

A jak se na OT připravit? Na tomto místě je třeba podotknout, že následující stať je určena pro začátečníky. Zkušení závodníci vědí sami nejlépe, jak se připravit na závod a níže uvedené rady jim asi budou připadat banální a samozřejmé:) Také znovu opakuji: tento článek je o přípravě, ne o tréninku. Trénink není záležitost týdnů ani měsíců a kdo doteď zahálel, do června už to nevytrhne. Koho zajímá např. jak rozvíjet sílu nebo vytrvalost, nebo jaké si koupit funkční tričko, jistě je schopný si potřebné  informace opatřit. My se ale nebudeme bavit o tom, jak rozvíjet svoje fyzické nebo mentální  možnosti, ale jak co nejlépe využít to, co už máme k dispozici.

 

Všeobecně se dá říct, že předpokladem nejen úspěchu, ale i toho, že si závod užijete a neuděláte si z něho utrpení, je zůstat ve fyzické a psychické pohodě. Ta je podmíněna třemi faktory. Jsou to tělo, materiál a mozek.

 

1, Tělo – Závod trvá 18 hodin. Proto je dobré dostavit se na start odpočatý. Po probdělé noci a s půl promile zbytkového alkoholu v krvi se Vám bude závodit špatně. Je dobré se nejen dobře vyspat, ale v posledním týdnu před závodem omezit trénink a nechat tělo odpočinout a zregenerovat, případně doléčit různé „bolístky“.

Pokud je to možné, zkuste na trať vyrazit také dobře najedení (ne „přežraní“) a zavodnění. Tento stav je třeba udržovat i během závodu – proto si vyzkoušejte, co na Vás nejlépe „funguje“ při dlouho trvající zátěži – pravděpodobně zjistíte, že nejste schopní půl dne v kuse jíst ani čokoládu ani vepřové řízky a že je dobré jíst něco chutného a lehce stravitelného. Vydrancovat před závodem obchod s výživovými doplňky a spoléhat se na zázračnou pomoc proteinových tyčinek a iontových nápojů pokud je nemáte vyzkoušené a nejste na ně zvyklí není dobrý nápad! Můžete si přivodit zažívací potíže, které Vám závod pěkně znepříjemní… Jíst a hlavně pít je potřeba průběžně, když máte hlad a žízeň, je už pozdě.

Vyvarujte se puchýřů, otlaků a opruzenin. Před závodem si proto minimálně ostříhejte nehty na nohou a pořádně se umyjte. Kdo na takové věci trpí, může si olepit nohy leukoplastí nebo namazat rozkrok lékařskou vazelínou.

Naučte se znát své tělo – je potřeba vědět jak reaguje na zátěž. Jak stupňovat tempo abych nepřepálil začátek, kdy raději zastavit,odpočinout si a najíst se abych se vyvaroval „hlaďáku“. Naučte se včas rozpoznat „havarijní stavy“ – unavení a „bolaví“ jsou ke konci závodu všichni, ale je potřeba vědět, co jsem schopný ještě rozchodit a kdy raději hodit ručník do ringu a vyhnout se nějakým vážnějším zdravotním komplikacím.

 

2. Materiál – Závod se koná za všech povětrnostních podmínek  Proto je potřeba ponořit se do šatníku a dát dohromady kombinaci takového outdoorového oblečení, která Vás udrží v suchu a teple ať bude pršet a foukat, nebo 30 stupňů ve stínu. O tom, jak vrstvit oblečení bylo napsáno mnoho a je nad rámec tohoto textu. Na start můžete klidně přivést „mokrou“ i „suchou“ variantu a rozhodnout se podle aktuální situace.

Alfa a omega jsou boty! V žádném případě si neberte nové „funglovky“, které nemáte rozchozené! V takovém případě si koledujete o pořádný průšvih. Boty by měly být lehké, ale také co nejvíce „podržet nohu“ v terénu. Asi se to bude zdát jako banalita, ale záleží i na tkaničkách – pokud se Vám budou rozvazovat co půl hodiny, na náladě a rychlosti Vám to nepřidá. Snadná pomoc je uvázat dvojitou „mašličku“, ale na umělých tkaničkách někdy nepomůže ani to. S botami souvisí ponožky – snažte se držet nohy pokud možno v suchu – vyplatí se vzít si rezervní pár a během dne propocené ponožky vyměnit (krystalky soli odírají a dráždí kůži). Pomoci proti puchýřům mohou dvoje ponožky na sobě (i v teplém  počasí).Při chůzi klouže vnější ponožka po vnitřní a ne po kůži chodidla.

Je až s podivem, kolik drahocenného času z limitu lze ztratit různými „machinacemi“ s materiálem (zastavit se, sundat batoh, rozepnout, najít co potřebuji, zavřít, nasadit a tak pořád dokola). Takto se dá snadno ztratit těžce budovaný náskok. Přitom se  tyto prostoje dají snadno eliminovat, když si uspořádáte věci tak, aby byly rychle po ruce (buzola na krku, mapa zastrčená pod popruh batohu,  voda v camelbagu, v rychle dostupných kapsách tyčinka na zakousnutí, telefon, vrchní vrstva oblečení atd.) Ideální je, když se svůj systém předem zažijete a seznámíte i parťáka, který vám pak může podávat věci z batohu i během chůze.    

U materiálu nezáleží na značce ale na funkčnosti. Ty nejzbytečnější věci jsou vybitá čelovka nebo mobil, buzola, která neukazuje na sever nebo vypsaná propisovačka. Pŕitom je stačí jenom včas vyzkoušet…

Samozřejmostí je přečíst si pořádně pravidla a dát si dohromady povinnou výbavu a tak se vyhnout penalizaci anebo rovnou „vyloučení z přepravy“ ještě před startem.

 

3. Mozek – I když to zní jako klišé, tak doopravdy platí, že 90 procent výkonu je „v hlavě“. Jak jsem už psal, je strašně důležité být v psychické pohodě a udržet si nadhled a převahu nad situací. V závodě jako je OT nevyhraje nejrychlejší běžec nebo nejlepší lezec, ale ten, kdo udělá nejméně chyb. Správná rozhodnutí pramení ze zkušenosti a ta zase ze špatných rozhodnutí… Proto se pokuste vyzkoušet si co nejvíce chyb ještě před závodem:) Vyražte se  svým parťákem přes noc na výlet. Můžete na něm nalézt odpovědi na tyto otázky: Jsme schopní ujít „v kuse“ 30, 50 nebo 70km? Jsme schopní se orientovat po tmě? Dokážeme spolupracovat nebo vůbec vydržet spolu celý den? Jaké jsou naše silné a slabé stránky, jak si můžeme co nejefektivněji rozdělit práci? Jaký materiál nám sedí a na čem bude nutné zapracovat? Je lepší znát odpovědi před startem, než si pak říkat "Jaká to mohla být pohoda, kdyby…

Dále je užitečné zjistit si co nejvíce informací o vlastním závodu. Kde bude probíhat? Kudy asi povede trať? Jakou mapu dostanu? Jaké jsou zkušenosti účastníků minulých ročníků? Samozřejmě je potřeba detailně znát pravidla. Nespoléhejte se na to, že se „nějak doptáte“. Neznalost pravidel Vás může stát celý závod.

Klíčovou schopností, kterou se vyplatí trénovat, (a dá se natrénovat docela rychle) je orientace podle mapy. Z osobní zkušenosti: na každých závodech se najde družstvo složené sice z vynikajících běžců, ale tápající v orientaci. Takový tým se vždy vynoří někde za námi, předběhne nás a zmizí daleko vepředu. Po čase se to opakuje, třeba i pětkrát během závodu. Přestože toho naběhají víc a rychleji nežli my, tak skončí za námi, nebo vůbec nedoběhnou. Hodnotí se totiž počet navštívených kontrol, ne kilometrů nablouděných po lese.

Je bezpodmínečně potřeba umět zacházet s mapou a buzolou. Umět si změřit vzdálenost v mapě a odhadnout ji v terénu. Umět číst vrstevnice a představit si podle nich jak vypadá reliéf ve skutečnosti – vrstevnice totiž na rozdíl od cest a staveb „fungují“ vždy – i na staré mapě, která neodráží aktuální stav cest. Umět se orientovat i v prostředí, kde máte omezený přehled (tma,mlha, hustý les apod.). To vše se nelze naučit z knih ani internetu, ale pouze praxí.Až půjdete příště ven, vezměte si s sebou mapu a zkuste porovnávat co vidíte na ní a kolem sebe. Vyzkoušejte si orientační běh. Nemusí to být přímo závod, využít lze areál pevných kontrol (nejbližší je v Ústí nad Orlicí). Zde se můžete naučit a vyzkoušet si něco z taktiky postupu – kdy je rychlejší přímý postup terénem a kdy oklika po cestě, kdy si mohu dovolit jít podle azimutu cestou-necestou/polem-nepolem a kdy je lepší stanovit si nějaké „kontrolní“ body a jít podle nich – sice zdánlivě pomaleji ale „na jistotu“. Několik „navigačních“ doporučení pro závod – poslední slovo v navigaci musí mít jen jeden člen týmu – demokracie v týmu a dlouhé rokování ničemu neprospěje. Snažte se myslet dopředu – číst v mapě co bych měl vidět v příštím okamžiku, ne se podle toho, co už jsem dříve viděl, domýšlet, kde že jsme to před chvílí byli a kde jsme asi teď. Navigujte sebevědomě, ale ne zbrkle. Není důvod vrhnout se např. v noci slepě za ostatními „bludičkami“ čelovek a rezignovat na vlastní orientaci– to je nejlepší cesta jak zabloudit. Naopak, o vítězi často rozhoduje nějaká originální varianta postupu, na kterou ostatní nepřišli. Na druhou stranu, není příliš pravděpodobné, že „všichni ostatní jsou hlupáci, jen já jsem letadlo“. Pokud jdou všichni ostatní jinudy a nejste si nabeton jisti svojí myšlenkou, zastavte se a znovu to promyslete. Dvakrát měř, jednou řež, spěchej pomalu! To platí mimo jiné při přechodech mezi mapami – zde veliký pozor! Přechod je nutné opravdu důkladně promyslet a prověřit, i když  může  vypadat na první pohled nevinně.

Poslední věcí, o které bych chtěl mluvit je taktika. Příprava mapy, to neznamená jen slepit jednotlivé listy a olepit izolepou, aby z mapy v případě deště nezbyl salát, ale také promyslet si, jak  budu stavět svůj postup. Pokud znám své slabé a silné stránky, mohu stanovit, jaké disciplíny chci určitě absolvovat, které jen pokud budu mít přebytek času a kterým se rovnou vyhnu, protože bych je nezvládl a byla by to jen ztráta času. Obdobně to platí u kontrol – stanovte si ještě před startem hrubý plán, co všechno byste chtěli posbírat a co za to nestojí. Po celý závod byste měli mít na paměti, že je hlavně nutné stihnout se dostat v časovém limitu do cíle – pokud do něj dorazím více než 30 minut pozdě, bude penalizace tak velká, že beznadějně mezi posledními, i kdyby se mi předtím dařilo sebevíc. Aby se Vám nestalo, že se přistihnete hodinu před vypršením limitu někde 20 km od cíle, je dobré si stanovit nějaké záchytné body a čas, dokdy byste na nich měli být. Pokud se opozdíte, musíte časovou ztrátu dohnat i za cenu přímého postupu do dalšího záchytného bodu a vynechání kontrol. Pokud jste naopak „před plánem“, můžete si naopak dovolit návštěvu „extra“ kontroly, nebo odpočinek mimo plán.

Závěrem: Pokud se zamyslíte nad výše napsaným, sami vidíte, že žádný učený z nebe nespadl, a že není potřeba žádný brutální trénink, stačí jen přemýšlet a znát sami sebe. Řiďte se heslem „Trénuj tak, jak budeš závodit“, experimentujte a tak se nejlépe připravíte nejen na OT, ale i jakýkoli podobný závod.

Startovné je v roce 2017 250,– Kč na osobu.

Přidat nový komentář

Komentáře

Bára 27. 4. 2017 19:56

Jinak OT můžu vřele doporučit. Je menší velmi dobře organizovaný závod se spoustou zážitků a to i těch velmi netradičních :-)

Bára 27. 4. 2017 19:54

Ahoj Martine, cena ve článku je uvedena za osobu a stránkách za tým, což jsou dvě osoby, takže to sedí (vztaženo na první vlnu) ;-)

Martin 27. 4. 2017 19:08

Vloudil se sem nejaky tiskarsky sotek. Zakladni cena za registraci pro rok 2017 je stanovena takto: 500,– Kč za tým v 1. vlně registrace 550,– Kč za tým v 2. vlně registrace