Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Outdoorový obchod s.r.o.

Menu

Lezení: HIS u Nového Města nad Metují

23. 8. 2016

Skvělý tip na lezení: HIS u Nového Města nad Metují

 

120 cest na kolmé a mírně převislé stěně v obtížnostech 4–8 UIAA s dětským koutkem a ohništěm. Zní to úplně pohádkově, ale je to realita ležící kousek od Nového Města nad Metují.

 

Jak se tam dostanete

Nové Město nad Metují leží v okrese Náchod, v Královéhradeckém kraji. Dojedete na náměstí, stočíte volant do ulice Českých legií, zaparkujete na parkovišti a seběhnete kolem zahrádek k mostu přes Metuji. Za ním zahnete doleva, půjdete chvilku lesem po lesní cestě, až se dostanete na louku, kde už uvidíte po pravé straně skály. Na konci louky je pískoviště s dětským koutkem a hned za ním ohniště s centrální stěnou, pokyny (nezapomeňte si je přečíst!!) a průvodcem.

Charakteristika

HIS je cvičná lezecká oblast Horolezeckého oddílu Vrchoviny, avšak přístupná široké veřejnosti. Skály jsou tvořeny opukou. Opuka je známá jako poměrně dost drolivý a lámavý materiál, zde ale nemusíte mít strach. Skála je pevná a je vidět, že cesty jsou pravidelně udržovány. Pod rukama se vám toho neviklá o moc více, než kdekoli jinde na českých skalách. Cesty jsou dlouhé 7–15 metrů s výjimkou cesty Mechanický pomeranč, která traverzuje celou částí nad ohništěm a měří 30 m. Na celém asi 400 m dlouhém skalnatém úseku naleznete asi 120 cest obtížnosti 4–8 UIAA se 100 štandy. Cesty jsou perfektně odjištěny nýty po cca 2–3 metrech. První jištění naleznete většinou ve výšce odhadem kolem 4 metrů.

 

Obtížnosti

V oblasti naleznete cesty v obtížnostech 4–8 UIAA. Lezli jsme většinu cest v obtížnostech 6 a 6+, jednu 4, 5 a 5+ a došlo i na sedmu. Klasifikace mi přijde poměrně měkká, osobně jsem zvyklá na přísnější styly. Čtyřky jsou opravdu schodovité cesty s velkými madly. Na pětkách už jsou schůdky méně zřetelné, ale stále tam jsou. Když se pustíte do 5+, už budete muset začít věřit menším stupům. Zde už mi nepřišel výrazný rozdíl mezi 5+, 6 a 6+, možná jen v tom, že šestky už jsou mírně převislé. Zkoušela jsem jednu 7– a ta už mě nepustila, i když je pravda, že to byla už má 6. cesta. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mé první letošní skály, vytrvalost je u mě na bodu mrazu. Rozdíl mezi 6+ a 7– jsem ale pocítila celkem výrazně. Přijde mi, že ve většině cest je jen pár kroků v uvedené obtížnosti a jinak je zbytek klidně i o 1–2 stupně nižší. Betys zase pocítil rozdíl mezi VII a VIII. Zatímco sedmy přebíhal úplně bez problémů na prvním, do osmičky měl problém nastoupit.

 

Lezení

Charakter lezení je přesně takový, jaký miluju. Spousta lišt různé hloubky a velikosti, spáry, kde vám zapluje celá ruka jak nic, pevné hranky na stupy. Kamkoli dáte ruku, tam se dá za něco chytit, jen vybíráte, co bude nejlepší. Oblast je hojně navštěvovaná a tak máte dobré chyty stejně většinou označeny máglem.

 

Z lezení v HISu mě po asi 6 cestách začaly hodně bolet bříška prstů na rukou a pak začalo být lezení mnohem náročnější, bolavější a i jednoduché cesty s madly a velkými stupy mi dávaly zabrat.

Vyzkoušeli jsme cesty v centrální a levé části:

Cesta majzlík VI má svá nejtěžší místa asi na začátku. V druhé polovině už můžete přebírat obří chyty, zase je ale stěna mírně převislá a poměrně dlouhá, takže ke konci už jste rádi, že jste nahoře.

Zrcátko V+ je krásná ve spodní části. Malé stupy a malá hranky jako chyty, které musíte chvilku hledat. Ve druhé části se skála trochu naklání, chyty se zvětšují, že máte pocit, že jdete po žebříku. Skála je trochu vyviklaná, proto více koukejte, na co saháte. Taky potkáte ve větších lištách trochu toho bordelu, který vám určitě napadá do očí.

Kaplička VI ve spodu moc hezká cesta, kterou jdete spárou na sokola, v druhé polovině vás čeká „žebřík“.

Psí víno VII- je právě ta cesta, která mě nepustila, skončila jsem asi u druhého nýtu. Problém mi tu dělaly miniaturní stupy, ale ty k sedmičkám prostě patří.

Kateřina VI byla naše první cesta. Když nepočítáme mechanický pomeranč, tak je nejdelší cestou v celé oblasti. Celá cesta je ve stejné obtížnosti, nemá lehčí nebo těžší místa a na konci se možná stejně jako my pěkně zapotíte.

Shybovačka V je žebřík. Jediné zajímavé místo je přesah nad převis, ale čekají vás tam pěkné kapsičky, takže se ničeho nebojte. Jo a shybovat na téhle cestě určitě nemusíte.

VI+ v koutě u shybovačky (nepamatuju si jméno) se ničím moc neliší od místních šestek a navíc je podstatně kratší.

Vyvanutej vzduch za IV jsou schody za odměnu.

 

Vybavení

Pokud nebudete nalézat do cesty mechanický pomeranč, na kterou potřebujete 40 m lana, vystačíte si s 30m lanem. Expresek vám stačí 3–6 (opět to bude více na cestě mechanický pomeranč, nepočítala jsem je ale), pokud zdvojujete, pak samozřejmě dvojnásobek. Helmu podle uvážení, určitě se nejedná o terén, kde by padaly kameny více než jinde. Frendy ani vklíněnce nepotřebujete. Magnézium si vezměte, zakázané není. Průvodce nepotřebujete, cesty jsou přehledně označeny názvem a obtížností a linii jasně ukazují nýty. Navíc nákres celé oblasti najdete na ceduli u ohniště.

 

Zázemí

Zázemí pro děti i pro lezce je další velkou kapitolou. Na jedné z cest nad ohništěm si můžete zahrát na klavír. Na ohništi s roštem si můžete upéct (na vlastníma rukama sesbíraném dřevu) cokoli, co si donesete. Děti můžete odložit do dětského koutku s pískovištěm, domečkem, houpačkou a mašinkou vyřezanou z klády, která teda víc než moje dítě dostala mého muže. Po lezení můžete ještě ruce dodělat na laně. Schladit se můžete v řece. Pokud máte hamaku, vezměte jí sebou, protože pod skalami je lesík. Ten navíc tvoří příjemný chládek za slunečného počasí. Oceňuji také koberce u nástupů do cest. Díky tomu nemáte moc příležitostí, jak si zabahnit lezečky. A lavičky všude kam se podíváte, to už je jen třešnička na dortu.

 

Měli jsme super zážitky. Kam jezdíte lézt vy?

 

Autorka: Katka Balcarová

Přidat nový komentář

Komentáře

Nebyl přidán žádný komentář.